Malej motovýlet 2009

No, při zachraňování starých dat jsem něco našel. A když už je to teda napsaný tak to sem dám

Po nepodařeným lonským výletu na Grossglockner, nás to se Silvou pořád táhlo vrátit se tam. Nějak tak jsem to nastínil ještě Jardovi, a ten že do Alp by chtěl, jediný co prej viděl ve spojitosti s Alpama byl závod ve Velkým Meziříčí. Asi týden před odjezdem jsme naplánovali velkorysou cestu přes Alpy až ke Švýcarsku, stím že vidět Passo de Stelvio by nebylo špatný. Plánovali jsme spaní jak v penzionu tak v kempu. Předpověd vypadala solidně. Odjezd na víkend byl naplánován už na čtvrtek 5:30 z Rakvic, tak brzo aby jsme bez kolony projeli Wien a hlavně aby bylo po cestě dost času na zastavení. Pod Gross jsme chtěli dojet zasvětla. Je to nějakých 500 km ale ze zkušeností z předešlýho roku je lepší to 1.den překousnout a získat tím více času na další dny. Navíc celej den je na to dost času, kterej dovoluje přece jenom jízdu v klidu a dost přestávek. Pevná trasa je stanovená jen první den a to dostat se až pod Grossglockner konkretně do všemi motorkáři vychvalovaného penzionu Embacher ve Viehhofenu u Zell am See. Pak se rozhodneme podle počasí jestli se nám povede podívat se na stelvio nebo budem vegetovat po okolí.
Ve čvrtek se odjezd o půl 6 nezdařil, jako vždycky balím až naposlední chvílu, pak jěště natankovat, no prostě klasika. Trošku na klidu mi přidává to, že podivínská zásilka s Varaderem má taky zpoždění a nakonec vyrážíme 6:15. Cestou v Rakousku do Vídně zastavujem asi 30 km za Mikulovem na benzince OMV a kupujeme známky za 4,40€ na 10 dní. Wien projíždíme úplně v pohodě bez kolony, jen je trochu zvýšená hustota. Z Wien vyjíždíme po dálnici A21, na prvním odpočívadle dáváme pauzu, je čtvrt na 9 a máme už chuť na jídlo. Pokračujem po dálnici až na sjezd St.Pölten Süd kde sjíždíme na silnici č.20. Cesta je supr, minimální provoz a pěkná silnice. Kousek před Mariazell dáváme krátkou pauzu. V Mariazell se chceme původně zastavit, ale je dost přelidněno, takže projíždíme a pak se dáváme směrem na Wildalpen po č.24. Paráda, je krásně a tak si dost užíváme kocháním okolí. Pomalu pokuku po vhodným místě ve stínu na oběd, konečně nacházíme v jedné přehledné zatáčce dost velký místo a zastavujeme tam. Vědomi si toho, že to není uplně nejlepší místo, ale hlad je silnější :-) . Vybalujeme jídlo a sledujeme skupinky rakušáků projíždějící zatáčkou. Už už se chystám otevřít svůj vysněný tuňák když projíždí varan s litrovým V-stromem. Vtom rana, prach a kořeň je napasovanej mezi svodidlama a svým V-stromem. S Jarou utíkáme zvednout motorku, vysvobodíme rakušáka, na naši otázku jestli je v pořádku odpovídá, že jo. Strom je nepojízdnej, jeho kolega se vrací a po domluvě jede pro odtah. Měl štestí kdyby tam ty svodidla nebyli tak letěl nějakých 10 metrů ze srázu. Najel při výjezdu ze zatáčky na okraj a už se vezl. My ale neleníme okamžitě balíme a najdeme o pár km klidnější místo, toto už nemíníme zažít. Pak jedeme zase stejnou trasu jako vloni, po 25 do Hieflau, 146 Liezen, po 320 až k dálnici A10, té se ale chceme vyhnout a tak jedem přímo na St.Johan, kde nás zastihne bouřka a schováváme se na benzinku asi na hodinu. Když bouřka přejde vyrážíme dál, bez nepromoků, je jen mokrá silnice. Po 10 km stejně zastavujem protože zase chčije, ne moc ale na promoknutí to bohatě stačí. Před příjezdem do Viehhofenu ještě Silva dostává prémii v podobě přesnýho nahození od protijedoucího kamionu. Je kolem 18 hodiny a penzion Embacher nacházíme napoprvé, jak kdyby jsme tam už někdy byli. Máme štěstí že je čvrtek, penzion je kompletně od pátku obsazenej. Paní nás ubytuje (19 Euro i se snídaní)a nabízí šnaps na zahřátí, my s díky odmítáme, že kdyžtak později, už si ale bohužel nevzpomenem. Motorky schováváme pod přístřešek a ze zvyku ještě i zamykáme, i když nás paní ujišťuje že je to zcela zbytečné. Je něco kolem půl 7, zase prší, doráží nějaká skupinka čopristů, jsou to češi, jedou v tom marastu už celej den z Itálie. Trošku pokecáme, pak jdem na lahvový do jídelny, ale není to ono a tak vyrážíme do vedlejší budovy do hospůdky. Vracíme se kolem 22.hodiny a jdem spát. Ujeli jsme nějakých 520km.

Pátek

Ráno chceme vstávat kolem 8, vstávám však o něco dřív a díky tomu že jsem v penzionu projíždím předpovědi pro každou část Alp. Vypadá to černě, to co jsme měli původně naplánováno je kompletně v pr... dešti. Takže je čas naplán B který je jízda na absolutní kochačku po okolí Grossu a návrat přes oblast Německa okolo Berchengardenu. Po snídani se sbalíme a razíme na Grossglockner, po příjezdu k mýtnici se ale díky dost zamračenýmu počasí rozhodujeme pro dnešek na náhradní trasu. Gross už jsem kompletně v mlze viděl v loni a nějak jsem za stejnou scénu nechtěl znovu platit. Jedeme tedy do Itálie ale přes tunel Felbertauern. Po projetí tunelu vjíždíme do mýtnice zaplatíme a dáváme malou pauzu na kochání. Sledujeme dojíždějící skupinku rakouských motorek, jsme docela překvapení když sundají helmy, nejmladšímu je tak 60. Hergot chci se dožít taky takovýho důchodu :-) . Pokračujeme dál směrem na Lienz. Pár km za Moos odbočujeme doprava, naším cílem se stává přechod do Itálie Staller Sattel. Čím víc se blížíme k hranicím tím víc stoupáme a tím víc se zhoršuje povrch cesty. Dorážíme akorát pár minut po naší vlně, tento přechod se vyznačuje tím že prvních 15 minut v hodině se sjíždí z vrchu úzkou silničkou do Itálie a 30 až 45 minutu zase naopak. Dáváme teda oběd ze zásob a čekáme, mezitím dojíždí pár motorek a docela dost aut. Jakmile naskočí na semaforu zelená necháváme všechny odjet a jedeme až chvilku za nimi. Odměnou je nám prázdná silnička plná zatáček, bez stresu že nám někdo zavazí nebo my zavazíme někomu. Jedeme směrem na Cortinu d´Ampezzo. V Toblachu se ale zastavujeme a radši bereme směr zpět Rakousko na Lienz. Na Cortinu to vypadá na pěknou průtrž. Do Lienzu jedem za mokra ale bez deště, pěkně tu pršelo. Ve městě už jenom pořádně mokro a bohužel i pěkná zácpa. Zastavujeme se u Intersparu, doplnit zásoby, a dáváme kafe v jejich restauraci, pověstný Wienersnitzel z loňska vynecháváme. Od Intersparu vyjíždíme na č.107 směr Gross, chceme se ubytovat co nejblíže k mýtnici. Před poslední dědinou Heiligenblut nakonec zkoušíme penzion Thalbach. Vítá nás Herr Franz, je hodně v pohodě a domlouváme si celé podkroví za individuální cenu 90 Euro za všechny 4 i se snídaní, akorát to máme bez kuchyně, to nám ale zas tak nevadí. Ještě ani nedonesem veci z motorem auž nám dává šnaps, po vypití si Silva u Franze získává oblibu komentářem O mein Gott. :-) Ubytujem se a vyrážíme na procházku po okolí, zjištujeme že hned naproti je hodně pěknej kemp i s restaurací, ta je bohužel akorát v rekonstrukci, končíme nakonec na zahrádce malýho baru u benzinky.

Sobota

Ráno vstáváme po 9 a jdem na snídani, vybíráme ze švédskýho stolu a baštíme, když si jdu ještě něčeho přidat začne mě Franz přesvědčovat že jsme ještě neměli hento a tamto, a proč si pořádně nevezmem, když je to zadarmo. Prostě super člověk. Zbalíme a nějak po 10 vyjíždíme na Franzjosefskou vyhlídku, skoro nikdo tu není. Je krásně azuro. Vše prolízáme, i kousek kamzí stezky tunely, posíláme pozdravný e-mail domů. Mezitím to tu pěkně houstne, jedeme dál. Proti nám potkáváme záplavy aut a motorek. Našim směrem je provoz hodně řídký. Než vyjedem na nejvyšší část silnice Edelweissspitze tak ještě několikrát zastavujem na kochačku. S pocitem uspokojení, že jsme Gross konečně viděli a bez deště razíme do Berchtesgadenu přes Zell am See po č.311. Je to sice relativně rychlá a rovná silnice,ale díky okolí se rozhodně nenudíme. V Německu jedem po č.305 kde dáváme další pauzu na jídlo a na mapu. V Berchtessgadenu odbočujem na Hallein po 319, kde dáváme kolem 18.hodiny pauzu na doplnění zásob v Bille. Rozhodujeme se, že dnešní noc si najdeme ubytování u jezera Attersee. Konečně po hodině hledání u jezera se konečně ubytováváme v perfektním malým kempu. Díky tomu že není u vody je tu volno, některý kempy u vody byli dost špinavý, a samozdřejmě dražší a narvaný. Na osobu to tu vychází na nějakých 10 Euro i s motorkou a se stanem. Stanyrostavíme už za tmy. Pak samozdřejmě razíme do restauračky na pár pivek.

Neděle

Tento denje víceméně už jenom tranzit domů bez nějakých cílů po cestě. Procitáme něco po 8 a do hodinky vyrážíme směrem na Gmunden. Odtud už začínáme mířit nejrychlejší cestou domů, ale nakonec to přece jenom ještě vezmeme na jih na Windischgarsten, z kterého pokračujeme po pěkné cestě do Altenmarkt. Ten projedem a už opravdu berem nejrychlejší trasu domů, to znamená po 25 na Yybs kde už za pekelnýho vedra najíždíme na dálnici. Wien projíždíme bez zdržení. Kolem 4 dojíždíme do Rakvic kde se od nás odpojují Sýkorky. Odstrojíme motorky a jdem si užit zbytek neděle :-)

I když to bylo naplánováno trochu jinak, nakonec z toho vyšla pohodová skoro víkendová vyjíždka.

Kilometry a tankování se už bohužel nedochovalo.

To si sem mohl dat davno. Ale zas je ted aspon co cist :)

Nemohl když jsem nevěděl kde to mám, hledal bys to pod názvem motor?

toz to asi ne, ale u me uz me neprekvapi as nic :)

Přemýšlím že dám dohromady Montenegro