popik alpy 3 dny

tyjo mazeec to ani nejde naúsat jk je to tu super tet sedím u jezera neco see kousek od grossglockneru a už sem se byl podívat před bránu a mazééc dnes najeto 650 km a až na utrženej jack od intercomu super nic se nestaalo . už se těším jak malej na zítra doufám že bude počasí dnes krása tak doufám že vydrží . byl problem sehnat camp všude plno tk nakonec máme za 13 eur 2 osoby stan a moto . gumy zajety už chápu jaktože jde tourancka sjet az za okraj fkt mazec . jen sem si moh vzít sprej na retez a zicku k leču voda super jen trušku led ale krásně čistučká . no nic du spat kecu bylo dost ne? jak budu moct ozvu se

U jezera Zeller See, u Zell am See, no trošku ti to závidím, ty si užíváš a my jsme všichni v hokně. Dej bacha na sviště :-)

Riko napsal:U jezera Zeller See, u Zell am See, no trošku ti to závidím, ty si užíváš a my jsme všichni v hokně. Dej bacha na sviště :-)

tak sem zu Hause u moře to bylo fajn jen sme asi zvolili špatné středisko teda spíš drahé tak sme necampovali nebot by nevyšli peníze tak sme se tam okupali ve slanisku a hurá dom . po ceste za italskejma hranicama první bourka vše ok pak pred gratzem druhá ta se nedala kvuli poryvum větru byl to hnus divim se že sme nelehli nedokázal sem se udržet ve dvou pruzích myslel sem že to každou chvíli podjede jak to do nás zboku na mostech pralo . byl sem nucen zastavit a čekat než přejde tak sem se natáh v tel budce . n lepší než nic po bource už hurá po dálnici dom příjezd 04,00h

fotky zdehttp://popikk.rajce.idnes.cz/alpy_tour/ a videa najdete na streamu od uživatele popik

Tož pěkné to máš, akorát mě na tom streamu to jede dost nechutně škubaně

Riko napsal:Tož pěkné to máš, akorát mě na tom streamu to jede dost nechutně škubaně

mě néé to je divné

Hlavne ze ses vratil celej. Ten vjetr musel byt peknej hnus. To ti vubec nezavidim,ale zas ta budka musela byt luxusni. Este ze vas nejela banda, to byste se o nu museli asi pobit

Krocan napsal:Hlavne ze ses vratil celej. Ten vjetr musel byt peknej hnus. To ti vubec nezavidim,ale zas ta budka musela byt luxusni. Este ze vas nejela banda, to byste se o nu museli asi pobit

náhodou sem rád že sem jel sám nemusel sem na nekoo čekaat atd jel sem si podle sebe . kdyby nás jelo víc tak sme urřitě nejeli tahem ale tu noc by sme nekde stanovali a přečkali ve stanu pokud by vydržel

tak zde mám cestopis - Je večer a já mám asi týden do odjezdu do alp. S klukama máme menší sraz, kde děláme blbosti a každý ukazuje co umí.
Já vjíždím do terénu a po chvíli zjistím, že mi praskl zadní blatník, no co, to se nějak spraví, ale štve mě to.
Poté zase naříkám nad mojím vzorkem, který je už sjetý za hranici, kterou povolují předpisy, a tak si říkám, že ať je teda na co koukat, že ji dorazím úplně a na alpy koupím novou sadu. Tak gumuji až na mě vykouklo plátno a já opatrně odjížděl domů, kde ihned sedám k pc a obědnávám sadu gum.
Další den se rozhoduji pro takovou malinkatou generálku. Objednávám svíčky, řetězovou sadu, vaky na moto, měním brzdovou kapalinu atd.
Čtyři dny do odjezdu a já mám moto na špalkách bez řetězovky, plastu atd .
Tři dny před- gumy nikde, ale aspoň se objevuje riko ze sadou a řetězem. Po namontování a
zalisováni zjištuji, že spojka dodaná k řetězu nepasuje a je větší. Další den před odjezdem mám večer konečně zalisovanou spojku na řetěz a moto složeno ovšem bez kol. Dva dny do odjezdu mi volají ze pneu obchodu, že gumy budou až za týden, proto ruším objednávku a zkouším to jinde. Po chvíli nacházím další obchod, kde je mají sice skladem, ale nevěřím po předchozím obchodu a volám tam.. ,,ano gumy máte za dva dny doma.“
Po dvou dnech tj.v den odjezdu gumy nikde a já ke všemu zjištuji, že kamarád nemůže jet .Chvíli po té mi volají, že gumy nemají skladem, ale že se s tím pokusí neco udělat, Já smutně vysvětluji moji situaci a pán pokládá.

Můj velký sen se hroutí a já jsem zoufalý. Už nevěřím, že pojedu. Další den ráno volá ppl, že mi kolem poledne dovezou gumy. Kolem druhé mám přezuto a večer kolem šesté vyjíždím po okolí Rakvic vyzkoušet jestli je vše ok. Zavolám kamošovi, jestli by nejel se mnou a on odpovídá, že ano.
V devět večer jsem zbalený a sepisuji si cestu.
Další den v sedm ráno už oba jedeme směr Wien. Sice o dva dny později, ale přece. Na hranicích měníme na eura, kupuji vestu a dálniční známku. Wien projíždím teměř bez provozu a mířím po dálnici na St.Polten. Tam sjíždím na Mariacell a jedu směr Vildalpen. Zde zažívám svoje nejkrásnější chvíle svýho života- ta krajina,všude kopce a já se proplétám mezi nimy po krásné široké asfaltové cestě a pode mnou si malej hrošík vesele brumlá a suneme se krajinou do dalšího údolí. A to jsem jen kousek od baráku. Po chvíli první vracečky, některé dokážou překvapit a gumy u krajů ještě kloužou. Naštěstí je dost široká silnic, takže mám kam vyjet. No zde už hrošík musí zabrat páč dlouhé stoupání, kde jsem rád, že to rozjedu aspon na čtyři. Pak zase vracečka, zase rozjezd, to vše se spolujezdcem a batožinou. To už dojíždíme na první sedlo.
Anaberg- zde první fota a já jsem dojatý. Plním si svůj velký sen. Pokračujeme dále a při sjíždění sedla jsem nucen dost brzdit motorem. Ozývá se střelba z výfuku, naštěstí za náma nikdo nejel tak to nevadilo. Po cestě je opravdu pořád na co koukat dokonce jako řidič jsem moc ani nemohl, tak mě na zajímavé místa upozorňoval spolujezdec, se kterým jsme pořád klábosili. A to už je Mariazell- opravdu krásné město za kterým následují vracečky a já se asi nechal unést a někde jsem zapomněl odbočit.Takže jsme nabrali trošku delší směr, ale i ten prostě stál za to.
Jedeme směr Bruck an der mur- nádherná cesta. Zde už pravda trošku užšícesra, ale o to větší byla sranda. Za Bruckem najíždíme z časových důvodů na dálnici a doslova praskáme na Liezen, kde zase sjedeme. Až teť mě mrzí, že jsem po dálnici jel a připravil se určitě o moc krásných úseků,
ale čas tlačil. Zde provoz doslova zhoustl a navíc opravovali asfalt, takže jsme co chvíle stáli na semaforech. Na slunci v tamním horku nic moc. Pokračujeme na St .Johan, kde nakoupíme pití a jídlo a najíme se u Mc. Donalda.
Jedeme dále a to už jsme těsně pod Grossglockner a hledáme cestou nějaký camp. První jsme přejeli, druhý byl drahý a to už jsme až u brány, která je už zavřená, tak se otáčíme a jedeme k jezeru Zell am see do campu, který nám poradil starší pár na africe. Dojíždíme k jezeru, všechny campy plné. No super a co teť? Tak zkusíme ještě jeden, který je až ke konci jezera a tam mají místo teda aspoň pro motorkáře. Ostatní karavany posílaly pryč.
Zde přímo komická domluva, ale už máme zaplaceno a majitel nás vede na místo stanování. Dostávám břidlicovou desku pod stojan. Sundávám brašny, stavíme stan a chystáme se najíst. To už se stmívá a je kolem osmé hodiny. Já si otevřel konzervu a zjistil, že nemáme žádnej příbor, tak jsem se opět snažil o domluvu. Rychle se najím, začnu se hrabat v moto, napínám řetěz, kontroluju desky atd . Poté si jdu na recepci nabít foťák a na notebooku se připojuji k wifi a komunikuju se světem... cca v 11 hod usínám .


Ráno se budíme o půl sedmé. Balíme a v sedm už pádíme po údolí, které je ještě velmi chladné k bráně Grossglockneru.
Zde platím mýtné, lepím nálepky a jedemé. Opět jsem unešen a cítím se jako bych našel svou pravou lásku a Luke, kterej seděl za mnou to fakt není .
Ty nádherný kopce, po kterých se šplhám nahoru, asfalt jako na závodním okruhu, prostě nádhera nad váma příkrý sráz, pod vámi sráz ještě příkřejší, potůček a na druhé straně další hora. Prostě nádhera. Pořizuji videa a fotky za jízdy. Poté zastavuji špatně našlapuji a padám. No při pohledu na sráz pod náma si ulevuju že sme zůstali na asfaltu. Nikde žádné svodidla jen konec asfaltu a sráz. Zvedáme společně moto a jedeme dál. Sleduji cedule s počtem vraceček a nadmořskou výškou. Moto se pomalu stává líné a od spodních otáček netahne a já jsem nucen motor točit .
Dojíždíme na parkoviště, kde je bistro. Zde staví přehřáté auta, nezastavujem, ale projíždíme a šplháme po uzounké kostkované silnici na vyhlídku. Zde mám problémy s naloženým moto a spolujezdcem se vytočit do ostrých vraceček . Řadím jedna – dvě, rychleji se zde opravdu nedá.
Mám pocit, že moto snad už budu tlačit i ve vyšších otáčkách. Nejede a začíná vynechávat.
No ještě kousek to nějak zvládnu a jsme nahoře. Teplota už pomalu lezla do červeného. Jestěže už tam jsme.
Edlweispitze opravdu stojí za to si ho vyjet a rozhlédnout se. Chvíli stojíme a rozhlížíme se. Je to nádhera, opravdu nádherný zážitek. Už se těším, až zde budu znova. Koukám na zasněžené kopce hor a vzpomínám na předchozí večer jak jsme se koupali v jezeru. A to už jedeme dolů bez motoru. Konečně dole, už mě ty vracečky lezli na hlavu. Pokračujem jízdou na Gross objíždíme horu Torl.
A zase zpět pomaloučku dolů k jezeru, kde uděláme pár fotek, kouknem na sviště a jedeme dál. Jeden tunel, druhý, chvilka na sněhu a honem na vyhlídku na ledovec. A to už jsme skoro tam - krásná cesta. Pár fotek, chvíle opočinku a hurá dolů. Sjíždíme na Lienz a pokračujeme směr vilach. Po cestě zastavuji a koukám do mapy, docházím k závěru, že k moři je kousek, a tak už měníme směr a jedeme na Itálii. Konečně dole v udolí chvíli po rovině, ale asi po 30 km odbočujeme na přechod a začíná velmi prudké stoupání. Hršík opět dostává zabrat. Naráz dlouhý tunel a hned za ním hranice, pár fotek s italskou cedulí a hurá k moři. No zde asi dostali brzdové destičky
nejvic zabrat. Tak tak jak jsme prudce stoupali tak jednuc tolik rychlej klesáme. Tunel v něm vracečky normální věc. Kvalita asfaltu zde je už o dost nižší než v Rakousku, ale pořád oproti ČR nádhera. Asi 70 km lemujeme horský potok, který vypadá jako vyschlý, jako by to byla jen kamenitá strouha široká asi 500m, ve které si razil cestu maličkatej potůček. Na jaře to bude vypadat asi jinak noo. A to už jsme kousek od moře asi 150 km. Zde už je rovina a pekelné horko. Rozepínáme co se dá a jedeme. Zdejší silnice na mě působily dost unavujíce.Rovina, všude 50 nebo 70 obce strášně roztahané. Pomalu dochází benzín, přepínám na rezervu a cestou stavím asi na 6ti pumpách. Všude jen automat bez obsluhy a tak jedu dál, a to už jsem v Grade, kde jsem nucen tankovat na automatu. Ale co?? Dva různé disely modrý a zelený. Pak tam bylo vedle na stojanu něco se žlutou barvou a tak to tankuji . No od téhle doby jedu na sitič
bez volnoběhu s vynechávajícím motorem. Jedem na pláž oooo to je nádhera. Shazujem ze sebe oblečení a utíkáme se ochladit do moře. Vlezem do něj a voda je neobvykle teplá,tak jsme se moc neochladili. Asi po hodince odpočinku cca ve čtyři odpoledne lezem od písku do oblečení. Celí slaní a pokračujem. Cíl dojet dnes co nejdál. Vzdálenost domů 1100 km. No s tím hrozným benzinem je to hnus. Moto se přehřívá, venku horko 35 stupnů fuj. To horko už mě dost unavuje. Nudné rovné silnice, věčně se tahnu padesát, no fuj, honem ať jsme už v Rakousku. Asi kolem deváté vjíždím na hranice a jako mávnutím proutku nádherný asfalt a hlavně můžu jet rychleji. První benzínka na rakouské straně a s obsluhou super. Po chvíli moto jede zase normálně. Konečně. Nějak po deváté už za tmy zastavuji a večeříme. Rozhodujeme se jet ještě co nejdále. Na jedné benzínce potkáváme Čechy a ty nás upozorňují, že jedeme do b
ouřek. Najíždím na dálnici, nasadím svých 120 a jedem k domovu. A to už vidím vdáli blesky, začíná kapkat, pár tunelů a už leje. Pak chvíli klid, ale začínalo dost foukat. Tamní dálnice vypadala asi tak že byl 500m tunel 500m most přes udolí a 100m po terénu před dalším tunelem. Projel jsem ještě asi šest tunelů a při výjezdu z posledního na vysoký most přes udolí nás z pravého pruhu poryv větru hází k betonovému zábradlí.Poryv se náhle otočil a hodil nás do předjížděcího pruhu v tom za námy bliká kamion, který asi taky měl co dělat a řítil se na nás v ¨
tom nás to sfouklo zase vpravo a kamion proletel kolem. Tyhle horké chvíle už nikdky nechdi zažít. Být v tu chvíli mokro tak ležím. Moto je teměř neovladatelné a já jedu cca 30km/h, abych nespadl a za mostem zastavuji na sos parkovišti s telefonní budkou. Zastavím a spustí se liják, tak se nastěhujem do budky i z věcma a čekáme, než aspoň přestane foukat. Je cca 11 h. Dostávám z domova sms, že zítra ráno bude pršet a hodně se ochladí. Rozhodnutí je, že to dnes dojedem. Po asi hodině vyjíždíme za deště domů. Po dvou hodinách přestává pršet. Po asi dalších šesti zastávkách a
kafíčkách dojíždím ve čtyři ráno domů. Najeto 1700km za dva dny. Útrata obou členů za ubytováni jidlo a benzín cca 6500 kč. Ty peníze bych za to zaplatil kdykoliv znova, abych se tam mohl dostat a doufám, že se tam příští rok zase vydám.

toz dobre, dobre, odkladej si do pokladnicky a pristi rok jedem zase

Vlk napsal:toz dobre, dobre, odkladej si do pokladnicky a pristi rok jedem zase

oki ale pořádně když už

b

slo by tohle vlákno přesunout do absolvovaných díky

Presunuto

Krocan napsal:Presunuto

super diky ses machr